Po každém úředníkovi, rozhodnutí či činnosti zůstane elektronická stopa

6. 2. 2012

S náměstkem ministra vnitra pro veřejnou správu, legislativu a archivnictví Ondřejem Veselským jsme hovořili o současné etapě modernizace veřejné správy a nejdůležitějších elektronických výzvách dnešní doby, o nichž se samozřejmě bude hodně diskutovat i na dubnové konferenci. Stranou samozřejmě nemohly zůstat základní registry, občanské průkazy v nové podobě nebo to, jak současné snahy přispějí k výraznému zvýšení efektivity veřejné správy.

Jak se promítá dnešní finanční situace do snah o modernizaci veřejné správy a její elektronizaci?

Není to úplně snadné, ale přesto si myslím, že v souvislosti s elektronizací veřejné správy se nám daří pokračovat drobnými, a někdy dokonce většími, krůčky vpřed. V současné době bych zmínil především tři věci, které se nám už daří nebo – jak věřím – podaří úspěšně dokončit. Mám na mysli elektronické občanské průkazy, Národní digitální archiv a systém základních registrů.

Pojďme to vzít chronologicky…

Od 1. ledna 2012, kdy nabyla účinnosti příslušná novela zákona, jsou vydávány elektronické občanské průkazy. Nechci zabíhat do přílišných detailů – každý asi ví, že se vydávají dva typy, jeden klasický se strojově čitelnou zónou na optickém základě a druhý – za správní poplatek 500 Kč – s čipem. Byť se nové občanské průkazy vydávají jen na obcích s rozšířenou působností, což znamená „pouhých“ 227 úřadů, zájem předčil očekávání. Občan nemusí vyplňovat žádný formulář, vše provede úředník, takže to nijak neobtěžuje. Fakt, že už v prvních dnech se zájemci počítali na desetitisíce, je pádnou odpovědí některým škarohlídům, kteří se ptali, co vlastně přinášíme občanům nového… Občan nejspíš zjistil, že to něco nového skutečně je, a to především z hlediska budoucí funkcionality. Čip například už nyní umožní na základě stávajícího zákona načíst elektronický podpis a v blízké budoucnosti další funkce podle volby občana – momentálně mě napadá z hlediska působnosti MV třeba zbrojní průkaz. Dál to samozřejmě záleží na dohodě s dalšími ústředními orgány státní správy, zejména ministerstvy – může tu být například karta zaměstnance,o které se hovořilo v minulosti, tak informace o vybraných zdravotních údajích a mnoho dalšího…

Nové občanky jsou určitě krok vpřed, co dál?

Druhá důležitá věc v rámci současných snah je archivace. Před několika dny schválila vláda klíčovou novelu zákona o archivnictví, která umožní vybudovat Národní digitální archiv, zavést národní digitální standard a v souvislosti s tím zavést elektronické spisové služby u všech orgánů veřejné moci včetně těch subjektů, které jsou jimi zřizované – jako školy, zdravotnická zařízení apod. Důležitost dokončení Národního digitálního archivu vidím i v tom, že jeho realizace je spojena s prostředky získanými z EU, mimochodem, jde zhruba o 380 milionů korun – byla by hrozná škoda jich nevyužít, nedokončit tento projekt a muset vracet nějakou část zpátky do Bruselu.

Jak to vidíte s termíny?

Byl bych moc rád, aby elektronizace v tomto segmentu veřejné správy byla dokončena už k 1. červenci 2012, tedy současně se spuštěním systému základních registrů. Jen pro upřesnění – vládou schválená novela zákona přijde na pořad jednání poslanecké sněmovny už v únoru, takže stihnout se to dá. Věřím, že se nám podaří dosáhnout značného synergického efektu, který vlastně propojí elektronizaci veřejné správy do další etapy.

A jak to tedy vypadá se základními registry?

Samozřejmě počítáme s tím, že ostrý provoz celého systému začne 1. července 2012. Pevně doufám, že to bude stejně úspěšné jako zavedení elektronických občanských průkazů – ostatně nic jiného mi ani nezbývá! Mě osobně se týkají především dva registry – Registr práv a povinností a Registr obyvatel. Registr obyvatel bude obsahovat aktuální data o občanech, v současnosti se do něj překlápějí stávající data zejména z Informačního systému evidence obyvatel, čistí se, dolaďuje apod. Úředník bude mít v budoucnu unikátní přístup nejen do tohoto systému, ale i do bývalých systémů, kdyby bylo potřeba řešit nějakou životní událost, u které je potřeba ověřit historické údaje. Nicméně veškerá data bude čerpat v novém systému a občanovi vyřídí vše potřebné bez toho, že by žadatel musel něco složitě dokládat nebo shánět další údaje.

Registr práv a povinností je úzce propojen s projektem, který nazýváme Procesní modelování agend. Díky nim získáme tzv. „mapu veřejné správy“ a řadu informací, které podle mého přesvědčení povedou ke skutečnému zvýšení efektivity veřejné správy. My vytvoříme na základě procesního modelování standardy výkonu příslušné agendy, zjistíme, co kdo na základě svých agend dělá, co poskytuje občanovi a zda je jeho práce efektivní – v současné době máme oznámeno 511 agend na úrovni ústředních orgánů státní správy, registrace a identifikace dále probíhá na úrovni krajů a obcí. Ve finále by měla zmíněná „mapa“ výrazně přispět k úsporám i zvýšení efektivity výkonu veřejné správy.

Kde vidíte hlavní přínos základních registrů pro občany?

Nový systém základních registrů se občanů nijak negativně nedotkne, jen jim usnadní jednání s úřady. Přinese navíc jednu podle mého názoru hodně důležitou změnu. Občan bude vždy vědět, kdo vyřizuje jeho agendu, úředník se nebude moci vymlouvat, bude vždy jasné, kdy, kdo a kde udělal případnou chybu. Po každém kroku zůstane v systému něco, čemu říkáme „elektronická stopa“. To znamená, že vždy budeme mít odpovědného úředníka, který tu konkrétní agendu vykonal. Bude to daleko průkaznější než dnešní kolonka „vyřizuje:“ na některých formulářích. A samozřejmě také daleko transparentnější!

Vypadá to, že základní registry jsou pro celkovou modernizaci veřejné správy možná důležitější, než si myslíme…

Kdybych to měl stručně shrnout – určitě přispějí k vyšší efektivitě veřejné správy, nesmírně významná je i zmíněná transparentnost a pro nás je důležité i to, že připravovaná „mapa“ poskytne daleko lepší přehled, kdo a co skutečně ve veřejné správě vykonává. Třeba kvůli plošným státním příspěvkům na výkon přenesené působnosti. Umožní nám to reformu problematiky výpočtu tohoto příspěvku, hodnocení úřadů či úředníků, regulaci počtu pracovníků, kteří se jednotlivým agendám věnují, dopracování již zmiňovaných standardů apod.

Co ochrana systému základních registrů před zneužitím, únikem informací nebo prostou lidskou chybou?

Máme tady zaběhnutý právní řád, který celkem spolehlivě funguje. V první řadě musíme chránit občana a jeho osobní údaje – tady hraje velkou roli Úřad na ochranu osobních údajů, který má značné kompetence. Na úředníky se vztahuje Zákoník práce a Zákon o úřednících územně samosprávných celků a pak je tu zákon, který řeší sankce za nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí. V případě úmyslného zneužití systému můžeme jít až k trestně-právní odpovědnosti – nebojím se ale, že by to bylo nějak časté. A pro případ běžné lidské chyby zde budou existovat kontrolní a samoopravné mechanismy, které by měly některým potenciálním problémům zabránit. Lidé samozřejmě mohou udělat chybu, konec konců – nejsou to roboti. V rámci modernizace veřejné správy se ale snažíme také o to, aby úředníci byli kvalitní profesionálové – takže doufám, že těch chyb bude skutečně minimum.

Děkuji za rozhovor.

Prokop Konopa