Občanská účast na politickém životě: Úloha nových metod komunikace

Michael Macpherson, PSAMRA, Berlín

Úvod

V převládající většině dnešních politických systémů je participace na politickém životě umožněna občanům pouze jednou za několik let, a to účastí na všeobecných volbách. Tyto systémy charakterizuje značná vzdálenost mezi volenými představiteli a jejich voliči, přičemž jejich častým průvodním jevem je nekompetence politiků, korupce, úplatkářství i rozhodování za zavřenými dveřmi. V některých zemích se proto jako určitá alternativa k těmto nedostatkům "zastupitelské" demokracie prosazuje zvyšování informovanosti občanů o jejich právech iniciovat legislativní změny, svolávat referenda, případně být přizváni (zejména v případě méně významných a lokálních problémů) k rozhodování.

Představa účasti všech příslušníků společnosti či "polis" na společném rozhodování byla obvykle odmítána jako nepraktická (zejména v zemích s vysokým počtem obyvatelstva, ale také z jiných důvodů). Je obtížné představit si uskutečnění "městského shromáždění" v Moskvě, a dokonce i v New Yorku. S rozvojem moderních technologií nicméně vzniká teoretická možnost, že by o veřejných věcech mohli být informováni všichni občané, kteří by následně uskutečňovali elektronickou volbu. Tato možnost byla snem některých politologů od samotných počátků telekomunikace a dočkala se i podrobného rozpracování (srov. Bertolt Brecht; Etzioni 1972). Moderní ICT (informační a komunikační technologie), zejména počítačová síť Internet, zcela mimořádně urychlily rychlost a objem komunikace občanů a zjednodušily jejich přístup k informacím. Diskusní fóra na Internetu a Usenetu a celosvětové síti obsahují velké množství politických informací a analýz. Na internetu i mimo něj probíhá rozsáhlá diskuse o možnostech ICT, jak zlepšit účast občanů na politickém životě; nová elektronická média by přitom mohla mít nové a překvapivé formy. (Pl@net 1996, Macpherson 1997 a Welzel 1998).

Pro účely tohoto článku se omezíme pouze na potenciální reformu participace občanů v "bohatých", západních demokraciích.

Poznámka: Autor vychází z předpokladu, že ve všech dnešních zemích a stávajících politických systémech je žádoucí a uskutečnitelné zkvalitnění způsobu kolektivního rozhodování.

Některá zjištění, týkající se přístupu veřejnosti k demokratickému zřízení, systému vládnutí a k politickým představitelům.

Na tomto místě budeme citovat několik autorů; za prvé to bude Jaroslav Langer, Čech, žijící již několik let v západním Německu, bývalý člen Nadace Friedricha Eberta, dnes na odpočinku.

Za 130 let trvání se moderní systém pluralitní demokracie vyvinul v oligarchický systém vládnutí, v němž strany zdegenerovaly na para-demokratické organizace, které pouze předstírají realizaci zastupitelských rozhodovacích procedur. V současnosti nejsou ničím víc než zájmovými skupinami, bojujícími o vliv a usilujícími o získání a udržení co největšího podílu na politické moci, což vede k udržování stavu permanentní sociopolitické krize. Vedoucí političtí představitelé společně s průmyslovou a finanční lobby a jinými zájmovými skupinami, včetně odborů, tvoří "politickou třídu", která si v ústavních orgánech uzurpuje autoritativní úlohu (autor zde má pravděpodobně na mysli horní a dolní komoru spolkového sněmu - Bundestag a Bundesrat, pozn. překl.) a uskutečňuje důležitá sociopolitická rozhodnutí. (...)

Autor této přednášky je přesvědčen, že většina (není vyloučeno, že naprosto všichni) občanů západoevropských demokracií by s výše zmíněným Langerovým výrokem souhlasila.

Autor dále pokračuje:

Potřebujeme novou občanskou a demokratickou ústavní realitu, pro níž již existuje okruh konceptů, zasluhujících odpovědné zvážení. Tyto potenciálně uskutečnitelné návrhy, které byly zveřejněny a vydány na různých konferencích, jsou ovšem ignorovány či opatrně "umlčovány" vládnoucí politickou třídou, a to i navzdory jejímu častému volání po nových ideách a politických "vizích". Zmíněné návrhy jsou rovněž rozsáhle ignorovány médii, které se soustředí v naprosté většině pouze na aktuální události. Návrhy pro koncepční obnovu demokratického systému musí být proto prosazovány zezdola, občanskými hnutími (např. hnutím Více demokracie) a expertními analýzami, které by je měly nátlakem postupně realizovat. (Langer 1998)

Druhým citovaným autorem je Dr. Christian Welzel z interdisciplinárního Vědeckého centra WZB v Berlíně. Welzel hovoří o "dramatické změně" ve spokojenosti německých občanů s úrovní demokracie v jejich zemi od konce osmdesátých let.

"Rostoucí nespokojenost bezpochyby neplyne pouze z negativního hodnocení ekonomických a sociálních výsledků systému, nýbrž pramení z rozporu mezi vysokou hodnotou, přisuzovanou demokratickým principům a nízkou úrovní jejich reálného uskutečnění. Ve průzkumu z roku 1997 odpovědělo 78 % respondentů, že "parlament, který reprezentuje zájmy občanů" je "převážně" demokratický, avšak jenom 30 % bylo přesvědčeno, že tento princip je v praxi uskutečňován "velmi efektivně" či "efektivně". Podobně vyzněly i výsledky mínění ohledně "přímé účasti občanů na politických rozhodováních": pro 63% dotázaných představuje přímá účast občanů na rozhodování důležitou součást demokracie, avšak pouze 24% si myslí, že tato možnost je reálně uskutečnitelná a dostupná. Od poloviny osmdesátých let trvale klesá důvěra v státní instituce, zejména v instituce politického zastoupení. Tyto skutečnosti začínají silně oslabovat legitimitu zastupitelského principu. " Autor dále cituje Walze, z jehož údajů vyplývá, že v letech 1984 a 1994 se podíl "důvěřujících" respondentů snížil z 56 % na 23 %." Welzel cituje také podobné průzkumy z dalších západoevropských zemí (ačkoli jejich výsledky nejsou zcela souměřitelné s výsledku ze Spolkové republiky Německo). (Welzel 1998)

Zpráva Demokratického auditu ve Švédsku z roku 1998, kterou vypracovali Olof Petersson, Jörgen Hermansson, Michele Michelettiová, Jan Teorell a Anders Westholm, dospěla k následujícím závěrům:

Voliči přisuzují švédské demokracii jenom malou hodnotu. Velmi malý počet občanů je přesvědčen, že spolupráce mezi voliči a volenými zástupci v rámci Evropské unie funguje dobře. Zástupci veřejnosti považují dosavadní vládu a dokonce i okresní zastupitelstva za zcela nedostatečná. Obstojného hodnocení se dostalo pouze municipálním autoritám.

Demokratický audit se soustředil na problémy demokratických systémů, rozdělené na několik úrovní. Vzhledem k tomu, že společenské problémy jsou rostoucí měrou internacionalizovány, politické systémy budou nuceny překračovat tradiční teritoriální meze. Vzniká tím potřeba vytvoření mezinárodních demokratických struktur a institucí, které by občané považovali za legitimní.

Soudobá debata o demokracii je poznamenána značnými obavami. Optimismus, který doprovázelo vítězství demokracie ve východní Evropě a v několika rozvojových zemích, se již zcela vytratil. Někteří politologové jdou dokonce tak daleko, že zpochybňují možnosti demokracie obstát v nadcházejících zkouškách. (Petersson O. et al 1998)

V této přednášce není prostor k důkladnému prozkoumání příčin současné nespokojenosti s demokracií, vládou a politikou, vyjadřovanou mnoha občany, mezi něž patří spisovatelé, vědci i akademičtí představitelé. Političtí pozorovatelé tyto jevy vysvětlují různými způsoby, například neschopností řešit otázku nezaměstnanosti a v Německu také takzvanou "Reformstau" (zjevnou neschopností prosadit řadu reforem, zejména v oblasti daní a důchodového zabezpečení). Nespokojenost s demokratickým zřízením jde přitom napříč nejrůznějšími společenskými skupinami s jejich specifickými problémy a zájmy. Autor tohoto článku je přesvědčen, že naléhavá potřeba změn a zlepšení systémů vládnutí včetně zastupitelské a přímé demokracie má za následek:

  1. nutnost zlepšení kolektivního systému řešení problémů. Zmiňované problémy zahrnují lokální, regionální, globální, ekonomické, ekologické a politické otázky;

  2. nutnost překonání společenských rozdílů, způsobeným zbytečnou či nelegitimní koncentrací moci a místy i jejím zneužitím a neochotou umožnit všem lidem kontrolu nad větší oblastí svého života. Eventuální realizace tohoto záměru by mohla napomoci zmírnění tolik kritizovaného nedostatku sociální odpovědnosti i participaci větší časti populace na věcích veřejných a mladá generace by tím mohla získat cenný pocit, že nestráví svůj život jako pasivní pozorovatelé a "potrava pro volby" (srov. kanonenfutter). V této souvislosti je třeba překonat společenské odcizení a nihilismus, vyskytujícího se mezi mladou generací (srov. Wagner 1998).

Občanská účast na politickém životě a ICT v kontextu diskuse o demokratickém systému

Popis a zhodnoceni stávající občanské účasti a nových elektronických komunikačních médií musí být podle mého názoru zařazen do kontextu obecné diskuse o demokratických systémech. (Mnohé z kontroverzí, jimiž se tato diskuse zabývá, jsou staré či velmi staré, přičemž některé se s rozvojem ICT znovu vynořily). Prvním okruhem problémů je napětí mezi zastupitelskou a přímou demokracií. Osobně preferuji termín "přenesená, delegativní demokracie", kdy delegáti či volené skupiny reprezentují své voliče, ať již dobře či velmi špatně. Často se zdůrazňovalo, že společenské skupiny, větší než vesnice či malá města, jsou nepraktické a neefektivní, protože nemohou vytvořit a provozovat systém, v němž by každá osoba, mající občanská práva, měla právo rozhodovat o veřejných věcech, tj. o politice, zákonodárství a realizaci rozhodnutí. Před vznikem ICT byly argumenty proti přímé participativní demokracii přesvědčivější, zejména v případě velkých celků, jakými jsou městské aglomerace či státy. Aniž bych se chtěl zeširoka zabývat rozporem mezi přímou a zastupitelskou demokracií, předkládám k úvaze následující teze (Poznámka: v jednotlivých případech bezpochyby existují "skryté motivy". Např. politikové, favorizující změny, se mohou domnívat, že elektronický volební systém a snazší komunikace s voliči jim během jejich osobní kampaně umožní snazší zisk většího počtu voličů. Jiní politikové, odmítající inovace, se mohou obávat o autonomii svého postavení, případně mít strach z odhalení svých omylů. Lobbystické organizace a populističtí politikové či politická hnutí mohou být přesvědčeni, že pro jejich záměry bude snazší získat širokou veřejnost, pokud obdrží legitimitu metodou přímé demokracie, spíše než přesvědčováním parlamentních skupin či ministrů.)

Přímý model demokracie není zdaleka nejrozšířenější. Zdá se, že elity i veřejnost v mnoha zemích neuvědoměle podporují jako jedinou myslitelnou formu demokracie "reprezentativní" systém. Jakou to má příčinu? Reprezentativní systém vládnutí vznikl jako přímý či nepřímý důsledek mocenského monopolu, který byl prvopočáteční formou vládnutí, ustavenou (před staletími či zcela nedávno) násilnou cestou, válkami, dobýváním, korupcí, lstí, podvodem či dědičným převzetím moci (tj. monarchiemi, šlechtou, juntami či vládou revolučních stran). Může se zdát přirozené, že poté, co tento systém odvrhl diktaturu, a poté, co prošel obdobím zápasu o svobodu a spravedlnost, logicky vznikl nejlepší možný "nový" systém, v němž jsou vůdcové čas od času odmítáni a nahrazováni všeobecnou volbou. Mnohé ze starých institucí a hierarchií, včetně patriarchálních struktur, však byly v tomto systému zachovány a přejaty. Kriticky vzato, vzhledem k slabosti parlamentních systémů, může být pluralitní demokracie považována za systém vlády, v němž si lidé mohou zvolit vládní režim, de facto tvořený několika desítkami, či ještě menším počtem prominentních vůdců (případně, v zemích s fungujícím parlamentním systémem, několika stovkami představitelů). Vzhledem ke své volenosti bývá takový "režim" kritizován za všudypřítomný "lobbystický doporovod" (v moderní době představovaný silnými finančními, průmyslovými a někdy i náboženskými zájmovými skupinami), k němuž voliči prakticky nemohou nic říci, přičemž v mezivolebním období nemají efektivní přístup k vládním strukturám, parlamentu či politické správě (přičemž právě v tomto období by teoreticky mělo docházet ke kolektivnímu rozhodování). (Více k dějinnému pozadí moderních demokratických systémů v Anglii viz Ascherson 1994 a ve Spojených státech viz Costello 1996.)

Výše naznačená situace byla prezentována z ilustračních důvodů poněkud "polarizovaně". Stranou byla ponechána například zprostředkovatelská funkce organizací, na něž jsou přeneseny zájmy společnosti (tj. odborů), specializovaných lobbystických skupin (tj. ekologických aktivistů, zastánců práva nosit zbraň) a některých instrumentů přímé demokracie (tj. referend, o nichž se ještě zmíníme). Nechám na čtenáři, zda předestřený obraz odpovídá jeho zkušenosti, a uvítám jakékoli připomínky.

Vládní a parlamentní reforma; vztahy mezi legislativou a exekutivou; informatizace vlády a administrativy a její důsledky pro občany

Možnost účinné kontroly vlády parlamentem a stupeň nezávislosti poslanců na stranické disciplíně (jejíž prosazování je v některých systémech vyhrazeno poslancům, přezdívaným "whips - důtky") se mezi jednotlivými zeměmi liší. Záležitosti reforem uvnitř vlády a v parlamentu a vztahy mezi legislativou a exekutivou zde nebudou projednány v plnosti. Postačí konstatování, že ICT mohou zásadně změnit způsob práce vlád (van de Donk 1995), a mohou také poznamenat vztahy mezi volenými zástupci a administrativou, jak je to ilustrováno na případu finské municipality (Asunmaa 1996). "Informatizace" vlády a administrativy má navíc vážné důsledky pro občany, kteří jsou "uživateli" a "vlastníky" těchto organizací. Jistý prospěch může vzniknout z usnadnění přístupu občanů k voleným zástupcům, politikům a některým okruhům veřejných informací. Ten ovšem bude vzhledem k vzrůstající složitosti informací a požadavkům na jejich zvládnutí pro "outsidery" (mezi něž patří většina občanů) stále obtížnější. "Kuloáry moci" (což je termín převzatý z titulu slavného románu C. P. Snowa) jsou již dnes uzavřeny pro většinu občanů, a stávají se pro ně jakousi "kafkovskou" a "virtuální" realitou. Informatizace vlád a veřejné správy (nemluvě o soukromém a korporativním získávání informací) podstatně zjednoduší ústřední kontrolu a manipulaci občany a celou populací. Vzniká nebezpečí syndromu "člověka ve sklenici" a "Orwella v Aténách" (van de Donk 1995). Smutný titul této knihy naznačuje, že ICT mohou pro svobodu a demokracii znamenat nejen zisk, ale i nebezpečí.

Přímá demokracie a potenciální účinky ICT

Některé prvky přímé demokracie již v praxi fungují. Na tomto místě však o tom lze pojednat jen velmi krátce. V jednotlivých zemích se podstatně liší práva občanů navrhovat zákony přímo pro posouzení parlamentem, vyhlašovat a účastnit se referend o místních a národních otázkách a konzultovat společenské plánování. Postačí konstatování, že pokud by praxe referend již efektivně existovala, nebylo by problémem pouze zavést elektronickou verzi stávajícího systému a (což je podle mého názoru ještě důležitější) obohatit prostřednictvím ICT proces informovanosti a svobodného projednávání aktuálních problémů v průběhu přípravy referenda.

Povšimněte si, že překážky referendům a jejich vyhlašování jsou obvykle záležitostí vládnoucích skupin. Konzultace politických otázek voliči je obvykle možná a uskutečnitelná pouze v malých sídlech, tj. vesnicích, městech a na malých okresech, přičemž referenda i konzultace jsou omezeny na relativně nepodstatné otázky (otázky daní a dalších finančních záležitostí jsou téměř jistě vyloučeny). Referenda a výsledky konzultací často mají pouze poradní charakter a nejsou pro politiky či poslance závazné.

Jenom pro zajímavost poznamenáváme, že v německé spolkové zemi Bavorsku zorganizovalo hnutí za občanské právo svolat referendum v souvislosti s touto otázkou veřejné hlasování (povolené Bavorskou ústavou). Navzdory nesouhlasu vládnoucí politické strany byl přijat zákon, opravňující k referendu místní komunitu (město, vesnici či okres). Druhým případem je Švýcarsko, kde přes existenci velmi silných demokratických struktur vláda nedávno odmítla návrh na prosazení práva volit ve volbách a referendech elektronickou cestou. Návrh byl odmítnut na základě tvrzení, že by tím nebyla dostatečně zajištěna anonymita voličů. (Osobní komunikace, H. Burkert, zdroj: NZZ mezinárodní vydání, 21. srpna 1996, str.25).

Za pozornost stojí podrobný návrh systému asistence veřejné správy prostřednictvím ICT, který vypracoval Institut pro veřejnost a politiku v Amsterodamu, a který byl prezentován také v nedávno vydané knize Marcela Bullinga "Haló, je tam síť, hlásí se digitální budoucnost", jejíž recenze je dostupná na internetové stránce http://www.wired.com/news/news/politics/story/8760.html. Tento návrh, známý také jako "nástroj rozhodování", je podrobně popsán v mém textu (Macpherson 1997b).

Mnohé projekty, usilující o zlepšení demokratických systémů, včetně několika příkladů, zmíněných v této přednášce, se vztahují pouze k zastupitelské demokracii. Proti snahám o zlepšení stávajícího stavu v podstatě nelze nic namítat. ICT nabízejí občanům možnost převzít více zodpovědnosti za stávající rozhodování a snížit tak nezbytnost nepřímé reprezentace a umožnit tím rozhodování, ať již zastupitelská či přímá, která by lépe odpovídala vůli voličů. Jak budou tyto nové formy vládnutí vypadat, lze v současnosti pouze odhadovat. Některé možnosti jsou však již nyní zřetelné z participativních projektů a modelů občanské účasti, o nichž se ještě zmíním.

Některé příklady užití ICT v demokracii a politice

Fungování těchto aplikací může být rozčleněno následujícím způsobem.

  1. Opatření vlád, parlamentů a veřejných činitelů k vyšší informovanosti občanů, veřejných a soukromých institucí.

  2. Posilování interakce mezi parlamentem a občany.

  3. Podpora veřejné diskuse o problémech veřejného zájmu, včetně aplikací ICT na zvýšení podílu participace občanů na přímé demokracii.

Jako příklad a) opatření vlád, parlamentů a veřejných činitelů pro vyšší informovanost občanů, veřejných a soukromých institucí, by bylo možno uvést projekt amerického kongresového informačního systému THOMAS. Jeho funkce a služby jsou ilustrovány níže:

Informační systém Kongresu Spojených států amerických THOMAS

V duchu Thomase Jeffersona, servis Knihovny amerického Kongresu.

Aktualizace: THOMAS přijímá texty návrhů zákonů několikrát denně, záznam z jednání Kongresu jednou denně, pokud probíhá zasedání; materiály jsou vydávány a zpřístupněny ihned po obdržení z tiskového úřadu vlády.

Příklady b) posilování interakce mezi parlamentem a občany jsou poměrně časté, především ve Spojených státech. Mnozí kandidáti do veřejných úřadů na státní i federální úrovni mají vlastní internetové stránky a e-mailové adresy. Soukromé projekty nevládních organizací nabízí voličům služby, zaměřené na usnadnění volby kandidáta. Kalifornský on-line průvodce volbami (adresa viz níže), byl založen v roce 1993 a je zaměřen především na informovanost a (jak sám uvádí) na "vzdělávání občanů" v otázkách, aktuálních pro stát Kalifornie a federální volby v USA. Na této stránce se píše:

"Kalifornský on-line průvodce volbami je službou, která má za cíl zvýšit účast voličů ve volbách v roce 1994 a také ve volbách budoucích, a napomoci voličům k získání větší jistoty ve volebním rozhodování. Současně jde o testování on-line průvodce volbami, který by mohl být použit také v jiných zemích, státech a společnostech. Průvodce byl vytvořen také s cílem fungovat jako vzdělávací program pro školy. Relativně jednoduché, ale důležité problémy registrace voliče a schematismu volení jsou v Průvodci důkladně vysvětleny. K dispozici jsou také informace o kandidátech, financování kampaní, veřejných otázkách a kontroverzích na státní a federální úrovni; dále jsou zde informace o referendech a kandidátech, např. do soudcovských úřadů atd. Kandidáti byli Průvodcem požádáni, aby poskytli životopisy a kvalifikační předpoklady pro vykonávání funkce, tiskové výstupy, informace o okruhu jejich podpory jinými skupinami či osobnostmi, zásadní politická prohlášení, projevy a informace o tom, jak se s nimi v průběhu kampaně co nejefektivněji kontaktovat či jak se dobrovolně zúčastnit kampaně jako pomocník. V Evropě poskytuje belgická internetová stránka Cybercrate (adresa viz níže) tyto služby:

Příklady c) podpory veřejné diskuse o problémech veřejného zájmu, včetně aplikací ICT na zvýšení podílu participace občanů na přímé demokracii. "Prostí" občané mohou s pomocí ICT začít politickou aktivitu "od nuly". Malá skupina kalifornských aktivistů se v roce 1995 postavila proti tajnému hlasování o imigrační reformě. Během tří dnů založila e-mailovou službu a získala 600 přispěvatelů. Během týdne to již bylo 1000 osob a do tří týdnů se konalo na univerzitách a po celé zemi na 40 veřejných shromáždění, které se proti tajné volbě postavily. Existuje názor, že celosvětová informovanost vedla k odkladu podpisu mezinárodní smlouvy, Multilaterální investiční dohody MAI. (Internetové zprávy: Michael Gurstein <mgurst@ccen.uccb.ns.ca>, Nova Scotia). S použitím rozsáhlých počítačových sítí Internetu a Usenetu mohou občané založit tematické a lokálně organizované "agory", (řecky: fórum občanů), napojené on-line na relevantní informace. Taková fóra mohou pomoci účastníkům ozřejmit si politické názory a zvážit jednotlivé argumenty v otázkách veřejného zájmu. Z těchto debat také mohou vzejít konkrétní politické návrhy. Příkladem lokální "agory" na úrovni místní demokracie je Minnesotská elektronická demokracie (adresa viz níže), která spojuje e-mail s internetem a tvoří veřejné fórum. Pravidla debaty, předpokládající jakousi "internetiketu", vedla s poměrným úspěchem k odstranění konfliktů a zneužívání fóra. Na fóru proběhly zásadní diskuse o mnoha otázkách, které vedly v poslední době k organizovaným politickým iniciativám (týkajících se veřejných výdajů na sport), a překonaly tak špatnou pověst politických elektronických fór jako pouhých diskusních klubů. Byly vytvořeny elektronické radnice, na nichž se kandidáti do úřadu a volení zástupci setkávají s občany a diskutují s nimi. V Německu užívá ICT s úspěchem iniciativa pro demokratickou reformu, nazvaná Více demokracie (adresa viz níže).Tato skupina se s jistým úspěchem snaží o prosazování přímé demokracie, zahrnující občanské návrhy zákonů (předložené k diskusi a hlasování v parlamentu). Vedle toho založila informativní a vzdělavatelné internetové stránky, na nichž jsou seznamy diskusních skupiny (pro členy i pro veřejnost) a také vydává on-line deník. Rovněž kampaň v kanadském Torontu na podporu místní demokracie přinesla aplikaci nových komunikačních technologií. Její základní principy jsou tyto: (citát)

  1. Místní samospráva náleží a je zodpovědná místním občanům, kteří ji zvolili. Návrh zákona č. 103 předpokládá spojení odlehlých měst prostřednictvím toronského metra a je třeba jej odmítnout.

  2. Občané mají mít demokratickou kontrolu nad vzděláním v místních školách. Návrh zákona č. 104 vede k fúzi školských rad v Torontu, čímž dává kontrolu vzdělání až do roku 2000 do rukou voleným zástupcům, což jim umožňuje snižování výdajů na školství. Zákon č. 104 je proto třeba odmítnout.

Vzniku a budování občanského úsilí podstatně napomáhá také e-mail. Elektronická fóra umožnila výměnu informací, diskuse i rozhodování. Internetové stránky jsou užívány pro informování a vzdělávání v různých otázkách organizování demokratických změn. Vláda bere tyto kampaně velmi vážně! Z těchto příkladů by mohla vzejít dlouhodobá a zlepšující se účast občanů na torontském politickém systému. Potenciální budoucí rozvoj občanské účasti v politice je diskutován na jiném místě (Macpherson 1997a a 1997b, oddíly 4.6, 4.7 a 5.5; Welzel 1998). Viz také Další projekty internetových demokracií.

Závěrečné poznámky

Jaká bude budoucnost občanské účasti na politice?

Informační a komunikační technologie mohou ovlivnit následující skutečnosti:

Rapidní zlepšení komunikace v současnosti i blízké budoucnosti vede některé odborníky k předvídání vzniku nové veřejné dikusní "agory", která by zásadně přispěla ke kolektivnímu rozhodování. V následující dekádě může dojít k:

Hluboké změny stávajících politických systémů by samozřejmě neměly proběhnout příliš rychle, což ovšem ani není pravděpodobné. Přesto si mnozí občané přejí mít větší účast na rozhodování o problémech, které zásadním způsobem ovlivňují jejich životy a budoucnost. V tom může mimořádně napomoci rozvoj informačních technologií, i když podstatnou roli sehrají také jiné faktory.

Odkazy

Ascherson, N.: Internetový materiál. Místní vláda a mýtus suverenity. Charter 88. 1994 http://www.gn.apc.org/charter88/pubs/sovlecs/aschersn.html

Asunmaa P.: e-mailový příspěvek do internetového diskusního fóra. Pentti Asunmaa <kupeas@uta.fi>/ Téma: Projekty IS v malých municipalitách: el-democracy@www.ispo.cec.be Datum: 22. ledna 1996 22:05:12 +0200 (EET)/ Archivováno v http://www.ispo.cec.be/

Costello J.: K nové politice. Esej publikovaná v elektronickém diskusním fóru pa-comnet@smart1.svi.org 19. listopadu 1996. Esej lze získat od joec@cts.com (Joe Costello), madavis@deliberate.com (Marilyn Davis), mjm@berlin.snafu.de (Michael Macpherson)

Etzioni A. Minerva: Elektronická radnice. Policy Sciences 3, pp. 457-474, 1972.

Langer J.: Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Machthierarchien. Westdeutscher Verlag, Opladen 1988.

Macpherson M. J.: Veřejné fórum: Občan rozhoduje. 1997a. Internetový materiál http://www.snafu.de/~mjm/prop2.html
V němčině http://www.snafu.de/~mjm/offenes-forum.html

Macpherson M.: La participación ciudadana en política y los nuevos sistemas de communicación. Psichologia Política, No.14 (May) 1997b, 77-119. Anglicky dostupné jako: Citizen participation in politics and the new communication media. http://www.snafu.de/~mjm/CP/cp.html

Petersson O. et al.: Demokracie bez hranic. Zpráva Demokratického auditu ve Švédsku. 1998 http://www.sns.se/forskn/pol_sys/demokrat/eng/summary.htm

Pl@net: internetový magazín: http://www.zdnet.de Virtuelle Politik. (Čtyři články v němčině o politice. sociálních problémech a kyberprostoru) Svazek 9, str. 24-41, září 1996

van de Donk W. B. H. J., Snellen I. Th. M. a P. W. Tops (vyd.): Orwell v Aténách. Výhledy informatizace a demokratizace. IOS Press New York/Amsterdam 1995

Wagner B.: zdk@ipn-b.comlimk.apc.org Rechtsextremismus und kulturelle Subversion in den neuen Länder. (Pravicový extrémismus a kulturní diverze v bývalých "zemích" NDR) Zentrum demokratischer Kultur, Berlin 1998.

Welzel, C.: Repräsentation alleine reicht nicht mehr. Sachabstimmungen in einer Theorie der interaktiven Demokratie. V: Schneider-Wilkes, Rainer (Hrsg.). Demokratien in Gefahr? Zum Zustand der deutschen Republik. Westfälisches Dampfboot 1998 ISBN 3-89691-422-7

Adresy internetových univerzálních zdrojů (URL):

Kalifornský on-line průvodce volbami: http://www.calvoter.org/

Cybercrate, Belgie: http://www.axismundi.org/cybercrate

Více demokracie, SRN: http://www.mehr-demokratie.de

Minnesotská elektronická demokracie: http://freenet.msp.mn.us/govt/e-democracy

Další projekty internetových demokracií

Británie: http://www.democracy.org.uk/

Francie: http://www.globenet.org/vecam

Nizozemí: http://www.xs4all.nl/~roesderz/english/

Švédsko: http://www.ltdalarna.se

Švýcarsko: http://www.politics.ch

Kontakt: Andreas B. Bucher, e-mail: andreas.bucher@tamedia.ch

Integrální studie

Občan, společnost, politika: http://www.snafu.de/~mjm/init.html

Democr@cy Forum: http://www.democracyforum.net

Korea: http://forum.nca.or.kr/edem/index.htm

Peru: http://www.protelsa.com.pe/kybernesis/

GOVNEWS: http://www.govnews.org/govnews/govnews.html

TAN+N Teledemokracie, aktuální zprávy: http://www.auburn.edu/tann

Shrnutí

Účast všech občanů na politickém dění a ryzí demokracie jsou ideály, jejichž dosažení se zdá být ve světle stávajícího vysokého stupně vzdělání a mimořádného pokroku v oblasti elektronické komunikace reálnější. Také nedostatky západních demokracií a vládních systémů vedou občany i odborníky k úsilí o zdokonalení zastupitelského systému vládnutí a širší aplikaci metod přímé demokracie a rozhodování. V přednášce byl naznačen stručný přehled změny postojů občanů k demokratickému systému, se závěrem, že je nezbytné jejich zlepšení, má-li být umožněno kolektivní řešení problémů na lokálními i globální úrovni; cílem je, aby především mladí lidé mohli plně předjímat smysluplnější a odpovědnější roli ve společnosti. Informace o nejnovějších aplikacích nových informačních a komunikačních médií v politice a metody inovace občanské participace ilustrují některé způsoby tohoto zdokonalení systému vlády a demokracie.